I.TOLIKO ÚVODEM
Před dvaceti lety se svářečské práce podílely téměř 3% na celkovém počtu požárů v republice. Byly proto realizovány různé preventivní akce, kdy se tento podíl podařilo snížit v některých letech až na 0,25%, ale v současné době lze opět pozorovat byť pozvolný, tak přece jenom růst těchto požárů. Je pravda, že do této kategorie příčiny vzniku požáru jsou započítávány i práce izolatérské, ale právě proto je tím spíše nutno zintensivnit preventivní působení. Již třetím rokem je v platnosti vyhláška ministerstva vnitra č.87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách ( dále jen Vyhláška). Autor se již v tomto časopisu problematikou svářečských prací a citovaného předpisu zabýval, v tomto příspěvku si vzal za úkol analyzovat některé předepsané povinnosti v konfrontaci s jejich nesplněním či porušením při konkrétních případech třech pražských požárů.
Autor má za to, že čtenářům - odborníkům je známo, že porušení citované Vyhlášky je podpůrné pro zjištění porušení povinností, daných zákonem. V případě požáru se vždy jedná o porušení zákona č.133/85 Sb. o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, kde se jedná v každém případě o povinnost stanovenou §1, odstavec(2): " Každý je povinen počínat si tak, aby nezavdal příčinu ke vzniku požáru, neohrozil život a zdraví osob, zvířata a majetek…." resp. § 17, odstavec(1), kde je uvedena povinnost: " Fyzická osoba je povinna počínat si tak, aby nedocházelo ke vzniku požárů, zejména: a) při používání tepelných, elektrických, plynových a jiných spotřebičů a komínů, při skladování a používání hořlavých nebo požárně nebezpečných látek, manipulaci s nimi nebo s otevřeným ohněm či jiným zdrojem zapálení….". Mimochodem, ve Vyhlášce si čtěte dál, například v § 11 se hovoří o svařování nekovových materiálů a o postupovat obdobně jako při svařování materiálů kovových.
II. CO NEMUSELO BÝT
1. POSLOUCHAT ŠÉFA SE MÁ A MUSÍ ANEB CO ZPŮSOBILO NEZAKRYTÉ ŘEZÁNÍ
24.června 2001 byl v 11,26 hodin oznámen na operační středisko HZS hl.m.Prahy požár střechy rekonstruované jednopodlažní výrobní haly v Praze 22 - Uhříněvsi. Vertikální konstrukce byly zděné nebo z litého betonu v nenosných partiích doplněné dřevem resp.dřevotřískovými deskami. Strop byl z dřevěné trámové konstrukce s laťovým podbitím, střecha měla krytinu z pozinkovaného plechu, v některých místech doplněnou o litou izolační krytinu z asfaltu. Hmotná škoda vznikl ve výši 2,6 milionu Kč zničením střechy na ploše cca 2.000 m2 stavebních konstrukcí a elektroinstalace. Při požáru zasahovaly jednotky ze 7 stanic HZS hl.m.Prahy, 3 podnikových HZS a 4 jednotek dobrovolných sborů. K důsledkům je třeba přičíst také zranění tří hasičů.
K požáru došlo v neděli, kdy 3 zahraniční dělníci byli nadmíru pilní a nedbali příkazu svého vedoucího, že mají uklízet a nikoliv odřezávat konstrukce, což by je čekalo v týdnu pod dohledem a na základě písemně potvrzených opatření. Teď bez dohledu a na základě takových "znalostí", že bylo téměř zřejmé, že školením prošli, aniž se jich dotklo. Jinak by si dali zřejmě pozor, protože by věděli, že působení plamene na značně vyschlou konstrukci ze dřeva by způsobilo požár, který skutečně vznikl a to podle silného poškození stropní konstrukce a střešního pláště v místě ukotvení konstrukcí střechy k podpůrnému sloupu právě nad místem, kde byly nalezeny svářečské nástroje. V předcházejících dnech byla v rámci rekonstrukce provedena také demontáž vzduchotechnického zařízení od stropem haly. Podle jedné z výpovědí dělníků bylo zřejmé, že v kritickou dobu použili plamen hořáku autogenní soupravy k ohřívání zarezavělých šroubů hrdla filtru s ventilátorem zmíněné vzduchotechniky právě pod místem kriminalistického ohniska požáru. Přestože později dělníci shodně tvrdili, že v to dopoledne jenom odzkoušeli zda hořák hoří a pak jej zavřeli, vyhořelá konstrukce hovoří jasnou řečí. V těsné blízkosti filtru byla dřevěná konstrukce , která od roku 1932 dostatečně vyschla a teplota hořáku s plamenem kyslík-acetylénové směsi dosahuje 2.700 - 3.200°C, což je na dřevo s teplotou vznícení kolem 270°C více než desetkrát dost.
Co měli dělníci dělat? Spíše nedělat, protože v neděli byli určeni k jiné práci i když je třeba podotknout, že všichni měli průkazy svářečského dělníka - řezače a dne 1.6.2001 byli podle osvědčení zaškoleni pro obsluhu kyslík-acetylénových zařízení pro ruční a strojní řezání kyslíkem. Doklady vydala pražská firma v brněnském středisku s datem v Ostravě. Ani na třech místech zhotovené doklady nezabránily tomu, aby dělníci za tři týdny patrně úplně zapomněli, co je lektoři naučili.
Když už neposlechli vedoucího a prováděli, co neměli, bylo nezbytné provést podle §3, odstavec(5), písmenob) Vyhlášky alespoň
"…..překrytí nebo utěsnění hořlavých látek nehořlavým materiálem (stupeň hořlavosti A nebo B podle ČSN 73 0862) izolujícím hořlavou látku od zdroje zapálení tak, aby nedošlo ke vznícení…."
Jak se dále v citovaném odstavci a písmenu Vyhlášky praví, je možno použít závěsy, pásy nebo zástěny a to způsobem a ve vzdálenosti, která by zabránila proniknutí žhavých částic ze svářečských prací do chráněného materiálu. Teplota okuje je i po průletu více než 5 patry dostatečně teplá, aby zapálila polystyrénovou desku (teplota vznícení kolem 360°C), jenže co je to proti teplotě plamene svářečského hořáku!
2. NE KAŽDÝ, KDO SVÁŘÍ NEBO ŘEŽE, JE SVÁŘEČ. SPÍŠE PALIČ!
Praha 12, Libuš - kdysi prosperující masokombinát je v soukromých rukou změněn na tržnici, chlazené a mrazírenské sklady jsou určeny ke skladování čehokoli, co vyhovuje duchu obchodníků z dalekého Východu. Tam asi neplatí přísné bezpečnostní předpisy nebo si tady u nás z našich zákonů nedělají vůbec těžkou hlavu. Předělat sklad na skladiště bez vyjádření stavebního úřadu, navíc při naprostém nerespektování Vyhlášky pro všechny svářeče a paliče. To může vést k tomu, že se dotyčný stane paličem v tom žhářském slova smyslu. 19.září 2001 necelou půlhodinku po čtrnácté hodině byl pražským hasičům oznámen požár tržiště. Po dojezdu na místo byly naděje na pár hořících stánků ty tam a velitel volal rychle posily. Hořelo v halovém objektu a celý prostor byl zadýmen tak, že nebylo vidět doslova ani na krok. Po nasazení odsavačů kouře a ventilátorů se koncentrace kouře snížila natolik, že hasiči viděli, kam mají stříkat tak, aby to bylo účinné. Přesto trvalo zhruba dvě hodiny než byl požár lokalizován, tzn., že se již dále nešířil. Mezitím sanitky ošetřily 6 zraněných hasičů, kteří byli vesměs vyčerpáni prací v dýchacích přístrojích a v enormním vedru. Zasahovalo 12 hasičských jednotek z toho byly 4 dobrovolné sbory. Hmotná škoda byla vyčíslena částkou 1,775 milionu Kč.
Vyšetřovatelé požárů zjistili již v průběhu zásahu, že se v místě požáru pracovalo se svářecími nástroji a skutečně pak ve spolupráci s policisty našli autogenní soupravu vyvezenou z haly a schovanou venku za objektem. V místě požáru našli ještě aparaturu a nástroje pro sváření elektrickým obloukem, nad kriminalistickým ohniskem odřezanou trubku. V ohnisku byla hromada textilií a obuvi, kam napadaly okuje z odřezávané trubky. Překvapení čekalo na závěr šetření na místě - nájemce cizí národnosti se přiznal, že používal nejen autogenní soupravu a elektrického oblouku k řezání ocelové trubky a dalších konstrukcí a navíc i elektrického rozbrušovacího agregátu k podobné činnosti. Jako samozřejmost byla policejními i hasičskými orgány vzata na vědomí skutečnost, že takové požárně nebezpečné práce byly vykonávány bez jakéhokoliv opatření či povolení. Inu - nebylo divu, že dotyčný pán o takové povinnosti nic nevěděl, neměl totiž svářečské oprávnění ani příslušné kurzy.
Co tedy mu nakazuje Vyhláška a co porušil? Především celý § 3 - podmínky pro
zahájení svařování a to zejména tím, že:
| měl vyhodnotit podmínky požární bezpečnosti v prostorech, ve kterých se bude svařovat jakož i v prostorech přilehlých - naprosto pominul nějaké nebezpečí požáru | ||
| v důsledku toho také zanedbal tu okolnost, že pod místem sváření (řezání) byly stovky kilogramů hořlavých hmot a nepřijal přesto žádná opatření protože | ||
| v důsledku toho také zanedbal tu okolnost, že pod místem sváření (řezání) byly stovky kilogramů hořlavých hmot a nepřijal přesto žádná opatření protože | ||
| neodstranil ani nezakryl toto zboží nehořlavým materiálem | ||
| navíc nepřinesl si ani jeden hasicí přístroj, o tom, že by třeba natáhl k místu od hydrantu hadici s vodou ani neuvažoval | ||
| svařování vůbec neměl zahájit, protože | ||
| neměl doklady opravňující jej k takové činnosti | ||
| nebyly splněny podmínky požární bezpečnosti | ||
| nebyla stanovena opatření s ohledem na místo svářečských prací | ||
Ono ale ani není divu. Majitel celého objektu ho totiž pronajal čtyřem nájemcům a z celé zajištění požární bezpečnosti se ve smlouvě odbyla jedinou větou, že se nájemci i jejich podnájemci a návštěvníci budou chovat tak, aby neporušili příslušné předpisy. A podnájemci se už ani trochu nestarali o to, je bezpečně se chovají desítky těch, kterým svá najatá území zase pronajali oni.
3. OPATŘENÍ, ZAKRYTÍ MÍSTA A DOZOR BY ZACHOVALY ŠKOLU
Nebyla daleká doba, kdy škola dotčená požárem byla - a to dost - dotčená vodou. Pražské povodně si i v Karlíně vybraly daň tam, kam až v srpnu loňského roku dostoupila voda. 2.února 2003 vznikl požár v prvním patře školy, která se řadu měsíců vzpamatovávala z vodní katastrofy. Téměř dvě hodiny po půlnoci šel karlínský občan na procházku s pejskem a povšiml si kouře, unikajícího z oken školy. Přivolal na místo hasiče, kteří vnikli do uzavřeného prostoru mimo jiné i po svém automobilovém žebříku a za několik minut měli plameny pod kontrolou. Ovšem likvidace trvala ještě další dvě hodiny, bylo totiž nutno rozebírat konstrukci podlahy resp.stropu a na palubky a trámy bylo použito rozbrusu a pily. Hmotná škoda byla vyčíslena ve výši 700.000 Kč, na štěstí nebyl nikdo zraněn. Jak k tomu došlo?
V rámci rekonstrukce školy bylo třeba vyměnit topení a potrubní rozvody za použití otevřeného plamene hořáku autogenní soupravy. Teplota plamene kyslíko-acetylenové směsi dosahuje až 3.200°C a teplota okují i 1.500°C. Konstrukce podlahy v budově postavené v roce 1895 byly hořlavé a v 1.patře školy voda v srpnu nebyla. Na to předpisy pamatují a proto se ve Vyhlášce mimo jiné stanovují:
v § 3 - podmínky pro zahájení svařování
v § 4 - po skončení svařování
odst.(1) nejkratší doba požárního dohledu je stanovena na 8 hodin s tím, že v odůvodněných případech je třeba přihlédnout i k možnosti, že by požár mohl vzniknou i po této době - škoda, že dohled nebyl prakticky vůbec žádný. Svářeči končili údajně kolem 13,00 hodin předchozího dne, nebyl nikdo, kdo by pracoviště do večera alespoň prohlédl a ten "pejskař" už přišel pozdě.III. ZÁVĚREM
Autor si je vědom toho, že se o uvedených případech již zmiňoval, některé předpisy už citoval, že čtenáři Vyhlášku znají, ale opakování je matka moudrosti zejména v případech kdy se jedná o životy, zdraví a majetek.
Ředitel odboru zjišťování příčin požárů pplk.Václav Hladík