Staroměstské náměstí, kdo by neznal chloubu Prahy. Milovník stavebních slohů si přijde na své. Od gotiky přes renesanci, baroko až po secesi. A to jsme možná ještě nějaký ten sloh vynechali. Našli bychom tu i dům s hasičskou výzdobou. Na střeše původně Pražské městské pojišťovny od arch. Polívky, jsou sochy Lad. Šalouna Oheň a Voda, od Boh. Schnircha Volání na poplach a Hašení požáru. Ten samý Ladislav Šaloun je autorem monumentálního pomníku Mistra Jana Husa z roku 1915, to jen mimo.
Náměstí bylo za stovky let svědkem mnoha událostí. Mezi tragické možno počítat popravu 27 českých pánů po nezdařené akci proti Habsburkům. Minulé století je zastoupeno závěrečnými boji proti německé okupaci. Zde na to doplatila řada historických objektů, včetně Staroměstské radnice. Nikdy už nebyla obnovena do původní velikosti. Mezi radostnější události, které zažívá náměstí, je čas adventní. Každý rok rozzáří své větve velký vánoční strom, což má za následek rozzářené dětské oči v očekávání událostí dalších.
Vraťme se však alespoň ve vzpomínce do dvacátých let 19.století.
Na východní straně náměstí stojí Týnský kostel. Na důležitosti nabyl v husitských válkách, jedním z farářů byl Jan Rokycana, později husitský arcibiskup. Opusťme Husity, je odpoledne 29.července 1819. Vedro, že by člověk horkem padnul. Kolem 16.hodiny se nebe pomalu zatahuje, mraky nevěští nic dobrého. A taky že ano. Po půlhodině lijáku se najednou zablýsklo a blesk sjel do severní věže. Na vysvětlenou - to je věž, která je nad Týnskou uličkou. V momentě se na krovu věže objevují plameny, které se přes déšť rozšiřují na osm ostatních věžiček, na krovu umístěných. Plameny šly nezadržitelně dál. Za necelé dvě hodiny bylo vidět už jen holé hořící stěny věže.
Následky požáru byly hrozivé. Plameny zasáhly zvonici a skoro tři tuny těžký zvon z dílny zvonaře Brikcího se roztavil. Oheň poškodil veškeré vnitřní vybavení věže a ještě druhý den po požáru se odtud valil kouř. Samozřejmě, nemohlo to dopadnout jinak. Technické vybavení nebylo k dispozici, prostě nebylo. O hasičích si pražské obyvatelstvo mohlo nechat jen zdát. Pomocníci při hašení byli pouze tovaryši různých cechů, přesně podle regulí zákona, vydaného panovníkem Josefem II.
Hned druhý den přikázal Magistrát kostel vyčistit od bláta a jiných nánosů. Zemská vláda šla ještě dál. Poměrně brzy a bez dalších podmínek povolila uspořádat veřejnou sbírku v pražských a okolních kostelech na obnovu. I když se sešlo na tehdejší dobu hodně peněz, kolem 7 tisíc vídeňských zlatých, kostel byl obnoven až v r.1835. Jako zajímavost možno uvést, že se požár odehrál pouze v severní věži. Snad zázrakem nepřeskočily plameny na věž jižní.
Staroměstské náměstí... tady se děly věci za ta století, jen co je pravda.