Vznik protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 přinesl českému národu šest tragických let. Buďme však objektivní, přinesl i řadu vylepšení. Nyní mám na mysli technické vybavení hasičských sborů.
V první polovině května 1939 přinesly všechny české deníky dvě zajímavé zprávy týkající se pražského hasičského sboru a jeho technického pokroku. První z nich připomínala tehdejší 60.výročí zavedení požárního telegrafu v Praze (v r.1879). Na území státu byl už v té době vyhlášen protektorát, a protože jsme se měli stát součástí "velkoněmecké tisícileté Říše", museli jsme, chtíc nechtíc, jít s dobou. Magistrát zpracoval projekt, na jehož základě vyslal do Německa a Švýcarska technického referenta JUC.Borkovce, který zodpovídal za pražské hasičství, a Ing.Reindla z pražského sboru. Obě země byly v té době na vrcholu technického pokroku v ohlašování požárů.
Počátkem okupace bylo v Praze v provozu na 500 veřejných požárních hlásičů a záměrem bylo, aby obyvatelé města měli k dispozici na 700 přístrojů. Hasiči si od nich slibovali nejvyšší možnou bezpečnost, ale hlavně rychlost při ohlašování. Jedna novinka se nabízela ze švýcarské Basileje. Tamní hlásiče už nepracovaly jako telegrafy, ale jako telefony. Projekt byl zajímavý i tím, že využíval telefonních ústředen. Dosavadní telegrafní hlásiče musely mít vlastní vedení.
Jak takový nový hlásič pracoval? Hlásiče byly napojeny na linky jednotlivých telefonních účastníků, takže mohlo být teoreticky tolik veřejných hlásičů, kolik bylo ve městě telefonních stanic. Může padnout otázka, jestli napojení hlásiče na linku nerušilo telefonní provoz. Ano, ale pouze na zlomek vteřiny. Po stisknutí knoflíku se na okamžik přerušil telefonní hovor, než se hlásič automaticky spojil s ústřední ohlašovnou požárů. V ústředně se na panelu rozsvítilo číslo automatu, který byl v danou chvíli použit. A v tu chvíli se zase telefonní spojení obnovilo. Dalším basilejským vylepšením bylo sluchátko, kterým bylo možno domlouvat se s ústřednou bez vytáčení čísla. A nebyli by to Švýcaři, aby nešli ještě dál. Zdokonalili ohlašovací zařízení tak, že bylo možno v jednu chvíli hovořit až se 60 ohlašovateli najednou. Při spojení měl operátor optický přehled, s kolika stanicemi v danou chvíli hovoří. Odborníci v Praze posoudili všechny nabídky a po schválení magistrátem se ihned započalo s rekonstrukcí požárního ohlašovacího systému. Město na to poskytlo dotaci 15 milionů korun.
V úvodu našeho článku jsme se zmínili o dvou novinkách. Tou druhou novinkou byl nákup moderního motorového žebříku Metz vyššího dosahu. Přenesme se konkrétně do 12.května 1939. Deník České slovo ten den napsal: "...Dnes dopoledne za účasti technického referenta Borkovce zkoušeli u Vltavy pražští hasiči svůj nový žebřík".
Pro zvídavé poskytneme několik dalších užitečných informací. Žebřík byl celokovový s dosahem 45 metrů a vyložením až 78 stupňů. Na špičce posledního dílu byla umístěna proudnice, kterou bylo možno ovládat jak hasičem ze žebříku, tak ze země pomocí ovládacích lan. Žebříkovou nástavbu vyrobila německá firma Metz z Karlsruhe, v té době jediná firma, vyrábějící žebříky s větším dosahem.
Nástavba namontována na český podvozek, vyrobený v Českomoravské Kolben-Daněk. Motor auta měl výkon 100 koní a poháněl veškeré mechanické části automobilového žebříku. To se týkalo i odstředivého čerpadla německé výroby, umístěného vpředu před motorem. Výkon čerpadla 2700 litrů/min. při tlaku 8 atm. Když bylo třeba, mohlo pracovat najednou až 8 vodních proudů. Hasební útok mohl být i pěnový, a to díky pěnovému přiměšovači.
Celý automobil nebyl žádný drobeček. Vážil 14 tun, což mu ale nikterak nebránilo, aby jel po silnici i šedesátkou. Ač byl oficiálně zařazen jako žebřík, mohl pracovat i jako nouzová lávka, nebo jeřáb o nosnosti dvou tun. Praha za něj v roce 1939 zaplatila 600 tisíc korun. Poprvé se žebřík Metz veřejnosti představil na velkém námětovém cvičení 17.srpna 1939, kdy v Praze fiktivně hořela Staroměstská radnice. O necelých šest lept později to byla již pravda. Cvičení odstartoval stisknutím požárního hlásiče primátor dr. Klapka. Ani on nepřežil. Němci ho popravili o tři roky později za odbojovou činnost.