Když se řekne palác Lucerna, mnohý čtenář bleskově odpoví, že to je první železobetonová stavba v Praze, stavěná v letech 1913-1917, od nepaměti tu bylo kino, různé restaurační a zábavné prostory. Pouze nejstarší generace bude ještě vědět, že pan architekt Václav Havel nechal v podzemí vybudovat divadelní sál s názvem Divadlo komedie. Co ještě říci na úvod článku, snad jen to říci, že si do paláce našla cestu řada světových hostů. Jedním z těch, které vidíme neradi kdekoliv, byl oheň.
Bylo krátce po půl čtvrté odpoledne 31.května 1927, když někteří zaměstnanci divadla náhle ucítili podivný zápach kouře. Pár odvážlivců zapátralo a při příchodu do sálu bylo všem jasné, že se tu nebude ten den hrát žádná komedie. V plamenech byla divadelní opona. Ihned byl vyrozuměn pražský sbor a policie. Ze Sokolské ulice to je do Vodičkovy ulice pár minut, ale i ty nakonec chyběly. V momentě příjezdu prvních vozů bylo jeviště již v plném rozsahu a plameny se draly i do hlediště. Protože hořela opona a ostatní textilní závěsy, uvolňoval se tmavý hustý kouř, který znemožnil razantnější zásah hasičů. Trvalo to celé 4 hodiny, než se živel dostal pod kontrolu. Pohled víc než hrozivý. Strop hořelý až na ocelové stropní trámy, se stěn opadávala v kusech vypálená a promáčená omítka, drapérie roubící galerii shořely, ze sedadel hromada popela, kulisy a ostatní technické pomůcky rovněž definitivně ztracené. Jediné, čemu se oheň vyhnul, byla šatna.
Po požáru bylo nařízené přísné vyšetřování a téměř okamžitě začaly vycházet na světlo podivné věci. V Lucerně během tří dnů došlo ke dvěma zahořením, třetí byl regulérní požár. Po prvé zahořelo v kotelně, požár včas zpozorován, škoda minimální. Den před zničujícím požárem se ve velkém sále najednou vznítily dvě pohovky, rovněž včas uhašeno. Třetí, ten největší, přišel o 24 hodiny později. Dále vyšly na denní světlo narůstající finanční spory mezi majiteli objektů (rodina Ing.Havla) a nájemcem divadla, což byl divadelní ředitel Cammra. Dokonce se proslýchalo, že bude divadlo proto z finančních důvodů uzavřeno. Rovněž se povídalo, že vede pan ředitel nákladnější život. Avšak v době požáru pan ředitel nebyl v Praze, údajně odcestoval za svou manželkou do Paříže.
Řada odborníků se po požáru shodla na tom, že to vlastně bylo obrovské štěstí, že bylo divadlo v době požáru prázdné. Klidně se mohl opakovat 9.prosinec 1881, kdy ve Vídni vyhořel Ringtheater (divadlo na Okružní). Tam byly hrubým způsobem zanedbány protipožární předpisy. Nebudeme se Vídní zabývat, nám pro tento případ klidně poslouží Praha. Divadlo mělo pouze dva nouzové východy, úzké a točité, kapacitně zcela nepostačující. Při vzniku paniky, a s tou by se muselo počítat, tak to raději nedomýšlet!
Vážně se uvažovalo, že provoz divadla nebude obnoven. Pozdější doba ukázala, že skutečně zůstal jako hlavní centrum zábav pouze velký sál. V ostatních prostorech byl zachován kromě kina i restaurační provoz.
Přesto, že byly požáry zcela evidentně zakládány, nepodařilo se to řádně prokázat. Ředitelství Lucerny dokonce vypsalo finanční odměnu za dopadení pachatele, marně, pachatel se nezjistil.
Od té doby tam hořelo ještě několikrát, hlavně v 70.letech, i oběti na životech byly. Palác vpravdě centrem všeho dění v Praze.