Jak všichni dobře víme, práce hasiče se neomezuje jen na pevně stanovenou pracovní dobu. I v době volna musí být každý příslušník připraven reagovat na možné ohrožení a podle možnosti zasáhnout. Přesvědčil se o tom i npor.Libor Hladík, vyšetřovatel pražských hasičů. Dne 15.9.2006 šel po ukončení směny přednášet dětem do jedné z modřanských škol. Během cestě po sídlišti si všiml, že z okna panelového domu vychází kouř. Zalarmoval hasiče a vyběhl do prvního patra hořícího domu. Z bytu slyšel volání o pomoc, tak vyrazil dveře a začal se plazit zakouřenou předsíní v ústrety volajícímu. V té chvíli část předsíně ale už hořela, žár a plameny mu uzavřely cestu vpřed. Na pokraji tepelného šoku a nadýchaný zplodin hoření se vyplazil zpět na chodbu, kde v již značně zakouřené chodbě řídil evakuaci občanů až do příjezdu hasičů. Ženu, která v bytě volala o pomoc, vyvedli až hasiči v dýchací technice.
Měla štěstí. Přežila.

Npor. Libor Hladík nebude za tento pokus o záchranu nijak viditelně oceněn. Vždyť vlastně splnil jen svou služební povinnost. Přesto bychom chtěli zřetelně vyjádřit, že právě takovéto činy naplňují slova služební přísahy skutečným významem.