Vážení čtenáři,
po delší době vám předkládáme zase něco z historie hasičstva. Vidíte poměrně unikátní snímek strážnice Městského sboru dobrovolných hasičů na pražských Královských Vinohradech. Povězme si něco o jeho historii. Začneme však několika slovy o Vinohradech samotných.

Město Královské Vinohrady je nejmladším městem na území Prahy. Samostatnou obcí byly Vinohrady od r.1849 do r. 1875. Jako město jsou Královské Vinohrady vedeny od roku 1879. Ale již rok předtím byl založen sbor dobrovolných hasičů, jehož strážnice byla v tehdejší Kollárově, dnešní Varšavské ulici.

Dodnes objekt strážnice stojí, poznáme ho snadno, na štítové stěně je koňská hlava, byl to obecní dvůr. Ještě jedna budova v Praze je stejná. Budova ústřední stanice v Sokolské ulici. Až na koňské hlavy, ty už prostě nejsou.

Jak jsme uvedli, sbor byl založen v r.1878 a u kolébky tehdy stáli okresní starosta Prokopec, ředitel městského úřadu Kanda, truhlář Fiala, komik Růžička a redaktor dr.Ryba. Nakonec to byl on, kdo byl zvolen starostou sboru. A sbor se rozmáchnul!

Na pomoc přišli i cvičitelé pražského profesionálního sboru. Město samo dbalo na vybavení. Nákladem 4 tisíc zlatých byl pořízen požární telegraf. Vinohradští byli na tehdejší dobu na vysoké úrovni. Není žádným tajemstvím, že byli přizváni k výpomoci, když Prahu zachvátil větší požár.

Pražský sbor z povolání měl ke konci roku 1911 celkem 5 aut. Následující rok měli auto, sanitní vůz, také na Vinohradech. Vozidlo se velmi odsvědčilo v průběhu 1.světové války. Druhý vůz zakoupen v r.1920. Mezi další vybavení sboru do roku 1914 patřil i výsuvný žebřík, moderní parní stříkačka, stovky metrů hadic, nastavovací žebříky a jiná patřičná výstroj. Jen od vzniku státu v r.1918 do r.1928 poskytli hasiči ve své strážnici 495 osobám první pomoc, sanitka převezla za tu dobu téměř 7 tisíc nemocných!

Napsali jsme, kteří mužové stáli u zrodu sboru. Oni sbor rozchodili, ti, co přišli po nich, sbor udržovali na odpovídající úrovni. Nesmíme proto zapomenout na Ing. Antonína Pozděnu. Kdo to byl?

Ing.Antonín Pozděna byl původním povoláním měřičským radou hl.m.Prahy, docentem na pražském ČVUT. Pro dobrovolné hasičstvo se nadchnul tak, že i zde udělal obstojnou kariéru. Stal se starostou Hasičské župy Demartiniovy, velitelem vinohradských. To vše zcela dobrovolně a bez hmotných statků! Byl správnou osobou na správném místě. A o Hasičské župě Demartiniově bychom mohli psát taky obsáhle. Snad někdy jindy.

Rok 1922 byl rokem význačných úspěchů sboru. Mimo jiné vznikl oddíl 13 stálých placených hasičů, náklady hradila obec. Tak si hasiči z Vinohrad dobře vedli! Tato idyla ale skončila hned o rok později, oddíl převzala pražská centrála a na výjezd zůstali skutečně jen hasiči dobrovolní.

Rok 1923 byl pro hasiče z Vinohrad rokem dost pochmurným. Město Praha se zachovalo dost macešsky. Hasičům byly, až na jeden technický vůz, odebrány oba vozy sanitní. Ale kampak na Vinohrady! Vinohradští představitelé dali peníze, členstvo hasičské přiložilo ruce k dílu a dílo se podařilo. Dva nově zakoupené vozy ihned přestavěny na vůz technický a sanitní. Činnost sboru byla prakticky nedotčena.

Městský sbor dobrovolných hasičů konal svoji humánní činnost ještě v průběhu 2.světové války. Po nástupu německého hasičského velitele Petersena nastává útlum činnosti některých pražských dobrovolných sborů. Reorganizace vykonala své. Městský sbor dobrovolných hasičů Královských Vinohrad ukončuje činnost. Škoda, dnes již jen staří usedlíci mohou vzpomínat na to, jak vyjížděli jejich hasiči na pomoc bližnímu.

Vzpomínejme na ně v úctě.

© npor.Milan Krchov